Večer jsme přijeli na konec ostrova Vancouver. Dál už to autem nejde. V hotelu Pioneer Inn se zastavil čas a to je dobře.
V minulém roce jsme tam sledovali orla sedícího na stromě a dnes jsem to očekával, ale překazil nám plány. Když jsme přijížděli k hotelu, proletěl jen hrdě nad potokem před hotelem. A tak jsme po ubytování místo sledování orla na stromě měli jinou zábavu. Já se vydal k nějaké průmyslové stavbě, kde byl i sklad nepotřebného materiálu a tam jsem si našel kus polystyrenu, který jsem potřeboval na …… No nebudu se rozepisovat, jednoduše na něco. Další cestovatelé měli romantičtější plány. Objevili u cesty maliny a vydali se na ně. Část hlouběji po lesní cestě, část přímo u silnice. Moc jim chutnaly, jen jim trochu zkazila náladu informace, kterou jsem jim dal. Když jsem se totiž vracel zpět s polystyrénem, o jehož účelu se nechci rozepisovat a míjel jsem naše pojídače malin, šla okolo místní paní a řekla nám, abychom je nejedli, protože jsou postříkané herbicidy. A měla asi pravdu, protože i varovná cedulka tam byla. Maliny ale stejně chutnaly, herbicidy neherbicidy.
Kousek za hotelem je i pár karavanů a obytňáků, ve kterých bydlívají Kanaďani – tuláci, kvůli práci, nebo skrývající se před zákonem. Každopádně jednoho takového hledal kluk na recepci, ptal se na jeho číslo. Recepční mu jméno potvrdila, ale číslo neměla. Kluk číslo měl, ale nefungovalo. Jojo pořád se něco ve světě děje i zde v Port Hardy.
Ještě jsme na hotelu potkali jednoho Čecha resp. Kanaďana, který bydlí na pevnině někde nad Vancouverem a sem přivezl nějaký materiál synovi, který zde koupil několik bytů, které plánuje opravit a provozovat.
Nocleh a ranní vstávání v 5 hodin protože v 5.30 musíme už stát ve frontě na Inside Passage. To je veliký trajekt z Port Hardy do Prince Ruperta. Vyplouváme v 7.30 ráno a v Princi Rupertovi jsme kolem půl dvanácté v noci. No to si lodi užijete naplno. Při dvouhodinovém čekání jsme posnídali trochu koblih a kávy, kterou jsme si uvařili ráno na cestu na pokoji. Po vyplutí jsme ale raději v 9 hodin šli na druhou snídani na lodi. Tu jsem objednával já a protože čtu nyní Mellvila Bílou velrybu a tam v hospodě U dvou kotlů když vám nabídnou polívku škeblovou nebo tresčí, je jedno co řeknete, protože dostanete škeblovou, jsem taky, když cestovatelé sledovali nabídku snídaní sdělil, že koukat se klidně můžou, ale na objednávku to vliv mít nebude. Bude to, co objednám.
A pluli jsme dál. Pozorování velryb probíhalo celkem standardně, během plavby nás kapitán upozorňoval kde je možno stáda pozorovat. A tuto plavbu se toto stalo jen jednou a navíc stádo obsahovalo jen tři kusy kosatek. To je málo, to skoro není stádo a tak jsem byl vyzván, abych se převlékl za kosatku a připravil na focení . Důrazně jsem to odmítl s tím, že zájezd standard toto nemá v ceně, to by museli mít verzi de luxe, to bych jim pral i ponožky.
Hlavní zábavu mi obstaral jeden týpek z Port Hardy, dnes už vím, že jeho ségra Lou dělá v Port Hardy ve Sportbaru. On jel na loď, která na něj čekala v Prince Rupert a to komerční a to lov ryb sítěmi pro konzervárny. Bude na lodi asi 3 měsíce a výdělek, no co vám budu povídat hezký, moc hezký. Aby to nebylo tak kruté tak řekněme například cca, bratru 40 tisíc kanadských. No ale mezi námi, je to trochu víc. A ani nechtějte vědět, co dělá mimo zezonu, resp. kdo mu posílá peníze pravidelně každý měsíc desátého . Postupně pivo za pivem mi popisoval jak probíhá tento lov. Ty dny, kdy mají povoleno v určitých místech lovit jsou omezené a není jich moc, ale když je povoleno a daří se tak ve 4 lidech za den naloví několik desítek tun. A pak hurá do konzervárny, jedna je v Prince Rupert a jedna jižně u ostrova Vancouver.
Dozvěděl jsem se i o tom jak na jedný lodi kapitán vyhodil dva chlapy a John mu pak řekl, to je zajímavý ty jsi dva chlapy z lodi vyhodil, jednoho přijal a stíháme to mnohem líp. Jo jmenuje se John ten námořník, který už několik hodin pije pivo a kecá se mnou v lodním baru.
Ještě jedna příhoda mně zaujala, která se stala před lety a to na tak velikém trajektu na kterém jedeme . Hlavní roli hraje potopený tento trajekt , kapitán a stewardka. Nebudu popisovat podrobnosti o ztroskotání trajektu, i soudce když odsuzoval kapitána ke 4 letům vězení řekl, že nebude spekulovat co dělali na kapitánském můstku ale každopádně kapitán nedělal svoji práci.
Nakonec jsme dopluli, dlouho, velmi dlouho čekali, než otevřeli loď pro auta a při tom spekulovali proč to tak dlouho trvá, ubytovali se v hotelu U kotvy a šli spat. Spat ne spát, protože není čas na dlouhá slova, už je půlnoc.
Jo ten polystyren jsem potřeboval na vyřezání stojánku na tablet, to jen na vysvětlenou a stejně jsem ho pak vyhodil. Zítra jedeme krajem na východ asi 700 km středem Britské Kolumbie.
