Na severozápadě USA je poloostrov, který nevypadá velký ale je velký. Pokud vyjedete ráno ze Seattlu, pojedete jihem na poloostrov, projedete Olympic a vrátíte se zpět do Seattlu tak najedete 600 km.
A to ani nevjedete do Olympic parku, který je hlavní atrakcí poloostrova. My jsme měli první zastávku v Aberdeenu, to je poslední větší město. Z Aberdeenu mimo jiné pochází již umřelý frontman skupiny Nirvana Kurt Cobain. Aberdeen to je přístavní město se zpracováním dřeva. Pak už jen míjíme lesy v rámci indiánské rezevace a jedeme a jedeme. Těch 600 km se musí nějak ujet. Další zastávka je u jezera Quinault a v hotelu Quinault lodge, kde se zastavil čas a všichni jsou tak nějak hodní a sedící u zapáleného krbu. Za hotelem asi 3 km vlevo je veliký strom, tedy přesněji řečeno největší smrk na světě.
Zásadní atrakcí je zde ale deštný les a při cestě zpět na hlavní silnici je vlevo parkoviště s pěšími tůrami do deštného lesa. Nejkratší cca 30 minut podle malého kaňonu řeky.
Dále na sever a za chvíli jízdy po 50 km začínají pláže. My se zastavili u poslední Ruby Beach a to bude náš nejzápadnější západ. Dramatická pláž, která není na koupání, spíš na focení.
V Olympic parku je nejoblíbenější místo Hoh Rain Forest. To je začátek trailů do deštného lesa. Jsou zde smrky Sitka, jedlovec a Douglaska. To jsou po sekvojích největší stromy na světě někdy i 100 m vysoké. A všude okolo jsou na stromech mechy. My absolvovali kratší trail podle řeky cca 45 minut. Jsou zde ale mnohem delší směrem k Mt. Olympus – hoře uprostřed parku výška 2400 m n m.
Pak zpět na hlavní silnici 101 přes další významné město poloostrova Port Angeles. Z Port Angeles můžete jet trajektem i do Kanady na ostrov Vancouver. Další zastávkou je Port Townsend město směrem zpět k pevnině s trajektem. To bylo významné logistické centrum pro Olympic už před 100 lety, kdy tu začínala těžba.
Ještě jedna zajímavost oblasti. Četli jste Betty McDonaldová Vejce a já ? Pokud ano tak toto je kraj kde v Chimacumu měli tu slepičí farmu. Mimochodem nejúspěšnější americká kniha všech dob. Pustina, pustina a samota. No v knize určitě a v reálu to bylo trochu jinak.
Betty si klidně mohla ze své farmy denně jezdit na kafíčko do, už i tehdy, docela významného a velkého města té doby přístavu Port Townsend. Autem, které měli by tam byla za půl hodiny, bylo to 14 mil. Ale ta knížka je lepší než realita, jedno voko nezůstane suchý.
Ale zpět k trase, trajekt na hlavní pevninu, resp. ostrov, který je ale s pevninou spojen mostem trvá necelou hodinu. Dále projíždíme podle polí, vojenských objektů a nádrží na ropu. To vše tu na severozápadním konci USA má logiku. I město Port Townsend mělo ambice stát se jedním z nevýznačnějších přístavů západu. Realita byla pak trochu jiná a z města se stalo jen moc hezké městečko.
Více zde: http://www.ckcerny.cz/news/nejzapadnejsi-zapad-v-americe-olympic-poloostrov-washington-state/
