Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nový Zéland z Aucklandu do Wellingtonu a zpět

30. 01. 2015 11:59:02
Přibyli jsme do Nového Zélandu a to letištěm v největstím městě Aucklandu. Už přílet vypadal nadějně, zeleno, zeleno, krásné domečky.

Tmavé, alespoň na první pohled krásné silnice. K silnicím se dostanu později.Auckland má 1,2 milionu obyvatel a je největším polynéským městem na světě,

Maorů resp. Polynésanů tu žije asi 200 tisíc. Kromě N. Zélandu kam přišli před asi 800 lety sem přilétají také další z Fidži, Samoy a Cookových ostrovů. Bílí angličtí kolonizátoři na to na Zélandu šli trochu podobně a trochu jinak než například v Americe. O kolonizátorech v Austrálii není nutno mluvit protože místní Aborigini byli domorodci rozptýlení a beze zbraní . Maoři jsou ale bojovní. To jim samozřejmě nebylo moc platné proti mušketám. Ty oni neměli a tak neměli ani šanci ostrov před návštěvou z Evropy uchránit.

Zvlášť když nájezdníci z Evropy měli nejenom muškety ale i fištróny. A tak jednotlivým kmenům postupně dávali palné zbraně asi za smlouvu o koupi území, což asi Maoři těžko chápali, protože neměli žádného notáře. Důvod byl zřejmě podobný jako v Americe u Indiánů, aby se kmeny pobily navzájem a nebylo tolik práce.
Třešničkou na dortu je, nyní v muzeu Te papa, slavnostně vyvěšená zvětšená, smlouva z Waitangi, která vévodí celé oficiální Maorské historii překládané bělochy. Smlouva je ale většinou něco za něco. Co Anglie za předání země Maorům nabídla ? No, nevím jak to říct. Řeknu to opatrně, jen to, že je nechají na pokoji. A tak se stalo. Nevíme ale vlastně ani jak to ve skutečnosti probíhalo, protože dějiny píšou vítězové.
No to jen taková malá vsuvka ale my už jsme v Aucklandu a vlastně musím dál další vsuvku, severně je vesnice Puhoi, kde se usadili českoněmečtí přistěhovalci z oblasti Plzeňska. To vzniklo tak, že jeden Plzeňák sloužil na anglické lodi, napsal o tom sestře do Stodu u Plzně a ta zorganizovala několik rodin, které se na druhý konec světa vydaly. Situace na místě vypadala trochu jinak než si představovali ale tak to často chodí. Každopádně v Puhoi je museum českých přistěhovalců a především tam žijí potomci českých přistěhovalců.
A Auckland to je přístav velkých ale i malých lodí. Každý 4. Aucklanďan má loď. Je to město na několika sopkách. Na jednu Mt. Eden jsme vyjeli resp. vyšli po schodech s jedné ulice ve vilové čtvrti. Je zde krásný výhled na město s nejvyšší vyhlídkovou věží na Jižní polokouli Sky tower / 323 m /, na přístav a okolní kopce - sopky, prý vyhaslé. Hned vedle vyhlídky je kráter - kaldera po jednom z výbuchů. Ve městě je vše v klidu, žádné zácpy, spíše venkovský klid. Hlavní aktrakce a ulice s restauracemi a obchody jsou blízko vyhlídkové věže a pod ní směrem k přístavu. Vše je ale opravdu velmi blízko.
Dnes je v plánu 500 km na jih. Po 250 km jsme přijeli k největšímu jezeru Severního ostrova, jezeru Taupo. Z jezera vytéká řeka, nevím, jak se jmenuje, a tvoří vodopády Huka Falls . Nejsou moc vysoké, asi 10 m ale je to divočina. Nedaleko jsme viděli i průmyslové využití, potrubí, které dopravuje páru z podzemí do elektrárny. Tu elektrárnu jsme pak viděli za další 2 dny, když jsme jeli k Rotorua. U Jezera ve městě Taupo jsme byli na obědě. Protože v jezeře se ročně vyloví několik desítek tisíc pstruhů, plánovali jsme rybu tu jsme ale neobjevili a až za 2 dny jsme se na jiném místě dozvěděli od zaměstnance sádek na chov pstruhů, že pstruzi se v restauracích nepodávají, protože pokud chcete pstruha, musíte si ho ulovit sami.
To je totiž hlavní byznys, lov pstruhů v Taupo. To přináší víc peněz než podávání pstruhů v restauraci. No my jsme měli pizzu a kebab a pokračovali směr na jih pod jezero do hlavního a nejstaršího národního parku NP Tongariro. To jsou 3 sopky kolem 3 000 metrů. ale opravdové, činné a akční. Jenže dnes nebylo počasí .
Lilo a nejen to byla mlha a to nekompromisní. A tak jsme si dali kávu a pohovořili s personálem luxusního stylového hotelu Chateau pod horami a pak popojeli dalších asi 6 km do místního lyžařského střediska Whakapapa . To bylo také v mlze a zde jsme viděli i sníh. Viditelnost byla asi 30 metrů a tak jsme sjeli dolů a dál na jih do Whanganui. To už leží opět u pobřeží Tasmánského moře.

Další den do Wellingtonu asi 3 hodiny jízdy a protože ve Wellingtonu není moc co dělat nespěchali jsme navštívili několik pláží. Černý nafoukaný písek z pláže místní zase buldozerem zahrnovali zpět a my se chtěli podívat na pláž. Cesta autem tam byla a nápis Jen pro 4 kolky jsem ignoroval v domnění, že to určitě přehání. Nepřeháněli Hyundai imax pro 8 lidí se zahrabal a ne a ne vyjet. Ono couvat na plný plyn moc nejde a otočit taky moc nešlo. Nakonec se to ale podařilo a my jeli rychle pryč na další pláž.
Ta byla asi o 20 km na jih. I tady foukal vítr a já měl další příhodu.
Ted odbočím. Podle Guniessovy knihy rekordů má jeden z novozélandských kopců nejdelší název, na světě. Popíšu ho zhruba, kopec se jmenuje Kopec kde Takaku muž se velikými koleny, který jedl kameny, šel z hory nahoru a pak dolů hrál na flétnu své milé.
No přesně tak to není ale zhruba.

V tomto stylu jsem si přejmenoval pláž, kde jsem si v tom obrovském větru odskočil a stál samozřejmě po větru v domnění, že se nemůže nic stát. Stalo se.
A tak byla pláž přejmenovaná na:
Pláž, kde si veliký náčelník z Podřipska, který hodinu před tím zapadl do písku, že se nemohl vyhrabat, nehrál na flétnu své milé, ale vyčůral ve ve větru a počůral si brejle. Mám i drsnější verzi ale tu nemůžu publikovat.
Wellington hlavní město asi 390 000 obyvatel, přístav, vyhlídka z kopce Mt Victoria a malé centrum s cca 8 patrovými paneláky s úředníky. Každá kostka vypadá trochu jinak ale všechny tak trochu stejně. A tak parlament asi taky těch 8 pater, který je kulatý dost vyčnívá stylem. Ale vlastně taky zapadá. Má prezdívku Beehive - včelín a možná proto je jednokomorový. Ani ve včelíně nejsou 2 včelstva. Na nábřeží je Te Papa museum o N. Zélandu o přírodě, zemi i lidech. Město je tak nějak normální s restauracemi a pivnicem všeho druhu. Známá je ulice Cuba street. My byli na steaku s hranolky a salátem za 12 NZD a pivu / džbánek piva za 8 NZD/.
Ráno vyrážíme zpět na sever krajinou zelených kopců plných ovcí a krav. Zastavili jsme se u několika vodopádů na trase a viděli i kousek NP Tongariro, tentokrát z východní strany a šli i kousek jednoho ze dvou místních nejznámějších trailů - trail Northern passage. Ten celý je kolem 20 km podél hory Ruapehu a jezer v této sopečné oblasti. Večer jsme se ubytovali u jezera Rotorua ve městě Rotorua v oblasti Rotorua.
To je hlavní atrakce Severního ostrova, místo s gejzíry, jezery, bahenními bazény a dalšími termálními aktivitami. Město Rotorua využilo termální prameny a vystavěli lázně po vzoru evropské tradice. Jedna lázeňská budova je již jen muzeum ale připomíná Karlovy Vary. Koupat se ale můžete v okolí v mnoha termálních jezírkách za cca 15 NZD vstup. My jsme navštívili jedno u termální oblasti Wai-O-Tapu.

Hlavní akci jsme měli další den, návštěva gejzíru Pohutu a okolích jezírek. Především ale představení Maorů s tancem a zpěvy. Nelétavého nočního ptáka Kiwi jsme viděli v šeru za sklem, alespoň si myslím, že to byl Kiwi. Z oblasti Rotorua jsme odpoledne přejeli zpět na sever do Aucklandu k letišti. Málem bych zapomněl na hlavní atrakci Nového Zélandu. Viděli jsme jich mnoho přestože za poslední roky se jejich počet z původních cca 60 milionů zredukoval na 40 milionů. Ano správně ovce, mnoho ovcí, stovky ovcí po kopcích, miliony ovcí na ostrově.
Pokračování příště.
Ještě k těm silnicím, na první pohled z dálky vypadaly krásně, černě, opraveně. Realita byla vlastně dost podobná nám. Někde výborné a někde to vypadalo, že silničáři neví přesně jak má rovná silnice vypadat. Závěr a první dojmy z N. Zélandu - krása, ovce, krása, ovce a pak ještě 4 x ovce. Jeďte se na Zéland podívat
Autor: Přemysl Černý | pátek 30.1.2015 11:59 | karma článku: 9.49 | přečteno: 408x

Další články blogera

Přemysl Černý

Whitehorse Yukon a okolí

Yukon je obrovský stát. Jak oni sami píšou na plakátech Yukon je větší než život. Každopádně 480 000 km2 je pro cca 30 000 obyvatel dost místa.

30.8.2016 v 0:00 | Karma článku: 6.71 | Přečteno: 134 | Diskuse

Přemysl Černý

Z Port Hardy do Prince Ruperta lodí

Večer jsme přijeli na konec ostrova Vancouver. Dál už to autem nejde. V hotelu Pioneer Inn se zastavil čas a to je dobře.

31.7.2016 v 4:51 | Karma článku: 8.56 | Přečteno: 163 | Diskuse

Přemysl Černý

Ostrov Vancouver a okolí

Nejprve začněme tím okolím. Ve městě-přístavu Prince Rupert žije 13000 obyvatel. Přístav spojuje pevninu BC s ostrovem Vancouver a také s Aljaškou na severu v USA. Vypadá, že se zde zastavil čas.

4.2.2016 v 8:46 | Karma článku: 10.33 | Přečteno: 476 | Diskuse

Přemysl Černý

San Francisco a jeho zadní dvorky

Dnešní den byl na téma volno. A to tak, že celý den. V 10 dopoledne jsem se vydal do zadních dvorků San Francisca. Zadní dvorky? Jo zadní dvorky! A zde to není nijak složité, stačí se vydat kamkoli jižně od Market street.

2.2.2016 v 10:38 | Karma článku: 12.83 | Přečteno: 499 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Štěpán Bicera

"Sudokopytníku", jsi poslancem

Jak se to těsně po volbách, dle MF Dnes, doslova ozvalo ve štábu Pirátů, napsat nešlo. Nebylo by to v souladu s kodexem a blog by byl odstraněn. Před volbami poslal zmíněný deník vůdci Pirátů dvakrát stejný dotazník. Omylem.

23.10.2017 v 13:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Olga Pavlíková

Tyto volby znovu potvrdily, že přímá demokracie je ta nejhorší varianta,

alespoň u nás v Čechách. Stačí, aby jeden z nejméně důvěryhodných osob v zemi lidem pochleboval, sliboval jim, osočoval své kritiky a lid mu dal hlas, téměř třicetiprocentní

23.10.2017 v 12:34 | Karma článku: 16.64 | Přečteno: 674 | Diskuse

Jakub Moravčík

Jsme národ pštrosů? Věnováno především nevoličům

Píšu sem už velmi málo, ale při konstalaci příležitostí po dlouhé době přináším "hudebně-povolební" blog.

23.10.2017 v 12:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 120 | Diskuse

Marek Valiček

Řekla jsem si - holka, takhle by to dál nešlo!

"Vostříhala sem si nehty, na ksicht napatlala indulonu, dala kynout těsto a šla jsem na to.", takhle nějak vypadal volební den důchodkyně v roce 2017.

23.10.2017 v 10:02 | Karma článku: 19.21 | Přečteno: 556 | Diskuse

Vladimír Aim

Povolební hra na Mirka Dušína - jak se moc neumazat

Žádné volby v historii ještě nikdy nedopadly dobře úplně pro všechny. Z pohledu „většiny“ opět zvítězilo „Bratrstvo kočičí pracky“ (jako obvykle) a ti jediní správní (ti moji) jsou zase namydlení. Tak to tedy nee!

23.10.2017 v 9:33 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 354 | Diskuse
Počet článků 16 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 426

pracující člověk - cestovatel



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.