Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nový Zéland z Aucklandu do Wellingtonu a zpět

30. 01. 2015 11:59:02
Přibyli jsme do Nového Zélandu a to letištěm v největstím městě Aucklandu. Už přílet vypadal nadějně, zeleno, zeleno, krásné domečky.

Tmavé, alespoň na první pohled krásné silnice. K silnicím se dostanu později.Auckland má 1,2 milionu obyvatel a je největším polynéským městem na světě,

Maorů resp. Polynésanů tu žije asi 200 tisíc. Kromě N. Zélandu kam přišli před asi 800 lety sem přilétají také další z Fidži, Samoy a Cookových ostrovů. Bílí angličtí kolonizátoři na to na Zélandu šli trochu podobně a trochu jinak než například v Americe. O kolonizátorech v Austrálii není nutno mluvit protože místní Aborigini byli domorodci rozptýlení a beze zbraní . Maoři jsou ale bojovní. To jim samozřejmě nebylo moc platné proti mušketám. Ty oni neměli a tak neměli ani šanci ostrov před návštěvou z Evropy uchránit.

Zvlášť když nájezdníci z Evropy měli nejenom muškety ale i fištróny. A tak jednotlivým kmenům postupně dávali palné zbraně asi za smlouvu o koupi území, což asi Maoři těžko chápali, protože neměli žádného notáře. Důvod byl zřejmě podobný jako v Americe u Indiánů, aby se kmeny pobily navzájem a nebylo tolik práce.
Třešničkou na dortu je, nyní v muzeu Te papa, slavnostně vyvěšená zvětšená, smlouva z Waitangi, která vévodí celé oficiální Maorské historii překládané bělochy. Smlouva je ale většinou něco za něco. Co Anglie za předání země Maorům nabídla ? No, nevím jak to říct. Řeknu to opatrně, jen to, že je nechají na pokoji. A tak se stalo. Nevíme ale vlastně ani jak to ve skutečnosti probíhalo, protože dějiny píšou vítězové.
No to jen taková malá vsuvka ale my už jsme v Aucklandu a vlastně musím dál další vsuvku, severně je vesnice Puhoi, kde se usadili českoněmečtí přistěhovalci z oblasti Plzeňska. To vzniklo tak, že jeden Plzeňák sloužil na anglické lodi, napsal o tom sestře do Stodu u Plzně a ta zorganizovala několik rodin, které se na druhý konec světa vydaly. Situace na místě vypadala trochu jinak než si představovali ale tak to často chodí. Každopádně v Puhoi je museum českých přistěhovalců a především tam žijí potomci českých přistěhovalců.
A Auckland to je přístav velkých ale i malých lodí. Každý 4. Aucklanďan má loď. Je to město na několika sopkách. Na jednu Mt. Eden jsme vyjeli resp. vyšli po schodech s jedné ulice ve vilové čtvrti. Je zde krásný výhled na město s nejvyšší vyhlídkovou věží na Jižní polokouli Sky tower / 323 m /, na přístav a okolní kopce - sopky, prý vyhaslé. Hned vedle vyhlídky je kráter - kaldera po jednom z výbuchů. Ve městě je vše v klidu, žádné zácpy, spíše venkovský klid. Hlavní aktrakce a ulice s restauracemi a obchody jsou blízko vyhlídkové věže a pod ní směrem k přístavu. Vše je ale opravdu velmi blízko.
Dnes je v plánu 500 km na jih. Po 250 km jsme přijeli k největšímu jezeru Severního ostrova, jezeru Taupo. Z jezera vytéká řeka, nevím, jak se jmenuje, a tvoří vodopády Huka Falls . Nejsou moc vysoké, asi 10 m ale je to divočina. Nedaleko jsme viděli i průmyslové využití, potrubí, které dopravuje páru z podzemí do elektrárny. Tu elektrárnu jsme pak viděli za další 2 dny, když jsme jeli k Rotorua. U Jezera ve městě Taupo jsme byli na obědě. Protože v jezeře se ročně vyloví několik desítek tisíc pstruhů, plánovali jsme rybu tu jsme ale neobjevili a až za 2 dny jsme se na jiném místě dozvěděli od zaměstnance sádek na chov pstruhů, že pstruzi se v restauracích nepodávají, protože pokud chcete pstruha, musíte si ho ulovit sami.
To je totiž hlavní byznys, lov pstruhů v Taupo. To přináší víc peněz než podávání pstruhů v restauraci. No my jsme měli pizzu a kebab a pokračovali směr na jih pod jezero do hlavního a nejstaršího národního parku NP Tongariro. To jsou 3 sopky kolem 3 000 metrů. ale opravdové, činné a akční. Jenže dnes nebylo počasí .
Lilo a nejen to byla mlha a to nekompromisní. A tak jsme si dali kávu a pohovořili s personálem luxusního stylového hotelu Chateau pod horami a pak popojeli dalších asi 6 km do místního lyžařského střediska Whakapapa . To bylo také v mlze a zde jsme viděli i sníh. Viditelnost byla asi 30 metrů a tak jsme sjeli dolů a dál na jih do Whanganui. To už leží opět u pobřeží Tasmánského moře.

Další den do Wellingtonu asi 3 hodiny jízdy a protože ve Wellingtonu není moc co dělat nespěchali jsme navštívili několik pláží. Černý nafoukaný písek z pláže místní zase buldozerem zahrnovali zpět a my se chtěli podívat na pláž. Cesta autem tam byla a nápis Jen pro 4 kolky jsem ignoroval v domnění, že to určitě přehání. Nepřeháněli Hyundai imax pro 8 lidí se zahrabal a ne a ne vyjet. Ono couvat na plný plyn moc nejde a otočit taky moc nešlo. Nakonec se to ale podařilo a my jeli rychle pryč na další pláž.
Ta byla asi o 20 km na jih. I tady foukal vítr a já měl další příhodu.
Ted odbočím. Podle Guniessovy knihy rekordů má jeden z novozélandských kopců nejdelší název, na světě. Popíšu ho zhruba, kopec se jmenuje Kopec kde Takaku muž se velikými koleny, který jedl kameny, šel z hory nahoru a pak dolů hrál na flétnu své milé.
No přesně tak to není ale zhruba.

V tomto stylu jsem si přejmenoval pláž, kde jsem si v tom obrovském větru odskočil a stál samozřejmě po větru v domnění, že se nemůže nic stát. Stalo se.
A tak byla pláž přejmenovaná na:
Pláž, kde si veliký náčelník z Podřipska, který hodinu před tím zapadl do písku, že se nemohl vyhrabat, nehrál na flétnu své milé, ale vyčůral ve ve větru a počůral si brejle. Mám i drsnější verzi ale tu nemůžu publikovat.
Wellington hlavní město asi 390 000 obyvatel, přístav, vyhlídka z kopce Mt Victoria a malé centrum s cca 8 patrovými paneláky s úředníky. Každá kostka vypadá trochu jinak ale všechny tak trochu stejně. A tak parlament asi taky těch 8 pater, který je kulatý dost vyčnívá stylem. Ale vlastně taky zapadá. Má prezdívku Beehive - včelín a možná proto je jednokomorový. Ani ve včelíně nejsou 2 včelstva. Na nábřeží je Te Papa museum o N. Zélandu o přírodě, zemi i lidech. Město je tak nějak normální s restauracemi a pivnicem všeho druhu. Známá je ulice Cuba street. My byli na steaku s hranolky a salátem za 12 NZD a pivu / džbánek piva za 8 NZD/.
Ráno vyrážíme zpět na sever krajinou zelených kopců plných ovcí a krav. Zastavili jsme se u několika vodopádů na trase a viděli i kousek NP Tongariro, tentokrát z východní strany a šli i kousek jednoho ze dvou místních nejznámějších trailů - trail Northern passage. Ten celý je kolem 20 km podél hory Ruapehu a jezer v této sopečné oblasti. Večer jsme se ubytovali u jezera Rotorua ve městě Rotorua v oblasti Rotorua.
To je hlavní atrakce Severního ostrova, místo s gejzíry, jezery, bahenními bazény a dalšími termálními aktivitami. Město Rotorua využilo termální prameny a vystavěli lázně po vzoru evropské tradice. Jedna lázeňská budova je již jen muzeum ale připomíná Karlovy Vary. Koupat se ale můžete v okolí v mnoha termálních jezírkách za cca 15 NZD vstup. My jsme navštívili jedno u termální oblasti Wai-O-Tapu.

Hlavní akci jsme měli další den, návštěva gejzíru Pohutu a okolích jezírek. Především ale představení Maorů s tancem a zpěvy. Nelétavého nočního ptáka Kiwi jsme viděli v šeru za sklem, alespoň si myslím, že to byl Kiwi. Z oblasti Rotorua jsme odpoledne přejeli zpět na sever do Aucklandu k letišti. Málem bych zapomněl na hlavní atrakci Nového Zélandu. Viděli jsme jich mnoho přestože za poslední roky se jejich počet z původních cca 60 milionů zredukoval na 40 milionů. Ano správně ovce, mnoho ovcí, stovky ovcí po kopcích, miliony ovcí na ostrově.
Pokračování příště.
Ještě k těm silnicím, na první pohled z dálky vypadaly krásně, černě, opraveně. Realita byla vlastně dost podobná nám. Někde výborné a někde to vypadalo, že silničáři neví přesně jak má rovná silnice vypadat. Závěr a první dojmy z N. Zélandu - krása, ovce, krása, ovce a pak ještě 4 x ovce. Jeďte se na Zéland podívat
Autor: Přemysl Černý | pátek 30.1.2015 11:59 | karma článku: 9.49 | přečteno: 405x

Další články blogera

Přemysl Černý

Whitehorse Yukon a okolí

Yukon je obrovský stát. Jak oni sami píšou na plakátech Yukon je větší než život. Každopádně 480 000 km2 je pro cca 30 000 obyvatel dost místa.

30.8.2016 v 0:00 | Karma článku: 6.71 | Přečteno: 121 | Diskuse

Přemysl Černý

Z Port Hardy do Prince Ruperta lodí

Večer jsme přijeli na konec ostrova Vancouver. Dál už to autem nejde. V hotelu Pioneer Inn se zastavil čas a to je dobře.

31.7.2016 v 4:51 | Karma článku: 8.56 | Přečteno: 160 | Diskuse

Přemysl Černý

Ostrov Vancouver a okolí

Nejprve začněme tím okolím. Ve městě-přístavu Prince Rupert žije 13000 obyvatel. Přístav spojuje pevninu BC s ostrovem Vancouver a také s Aljaškou na severu v USA. Vypadá, že se zde zastavil čas.

4.2.2016 v 8:46 | Karma článku: 10.33 | Přečteno: 460 | Diskuse

Přemysl Černý

San Francisco a jeho zadní dvorky

Dnešní den byl na téma volno. A to tak, že celý den. V 10 dopoledne jsem se vydal do zadních dvorků San Francisca. Zadní dvorky? Jo zadní dvorky! A zde to není nijak složité, stačí se vydat kamkoli jižně od Market street.

2.2.2016 v 10:38 | Karma článku: 12.83 | Přečteno: 490 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Bidet jako běžná součást koupelny

Pravidelné osprchování a důkladná čistota jsou základem toho, aby člověk ostatním voněl, protože ani sebelepší parfém nezakryje nedostatky v hygieně Ale ruku na srdce-kolik z nás má koupelnu tak velkou aby si mohl dovolit bidet?

19.8.2017 v 16:28 | Karma článku: 17.52 | Přečteno: 794 | Diskuse

Karel Ábelovský

Lidé bez tváře III.

... rozespale nahmatal telefon na nočním stolku a vypnul vyzvánění; spal nebo bděl, nevěděl jistě. Žádné sny se mu už hodně dlouho nezdály, nebo si je nepamatoval; zato nyní si nebyl jist, zda to co mu nedalo spát, nebyl jen sen

19.8.2017 v 13:48 | Karma článku: 6.11 | Přečteno: 129 | Diskuse

Marek Valiček

... a tys měl snad někdy v hubě mokrej hajzlpapír?

Často se stává, že chceme ohromit druhé nějakým ne zrovna standardním výkonem. Počítat ale s tím, že budeme považováni za hrdiny, nebo dokonce opěvováni....

19.8.2017 v 10:14 | Karma článku: 19.68 | Přečteno: 492 | Diskuse

Libuse Palkova

Italové v Praze

Co se líbí a nelíbí návštěvníkům naší Stověžaté matičky? Zde je několik postřehů ze života průvodkyně zahraničních turistů.

19.8.2017 v 8:31 | Karma článku: 20.82 | Přečteno: 884 | Diskuse

Helena Vlachová

Muži a ženy

Některé ženy si myslí, že musí svého partnera vlastnit, nemají žádný jiný program v životě. Jestliže jim vztah nevychází, bortí se jim život

19.8.2017 v 7:29 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 391 | Diskuse
Počet článků 16 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 421

pracující člověk - cestovatel

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.